Možnost výletů

Turistika

Jindřichův Hradec

Jindřichohradecký okres je svojí rozlohou největší v České republice. Jeho půvabnou krajinu vytváří jednak horská oblast Českomoravské vrchoviny zabíhající sem Jihlavskými vrchy a Dačickou pahorkatinou, jednak Třeboňská pánev svými rozsáhlými rybníky a konečně Novohradské vrchy zasahující sem od jihozápadu. Území okresu je bohatě pokryto lesy a vodními plochami. V oblasti Českomoravské vrchoviny se nacházejí častá romantická mohutná seskupení žulových balvanů vytvářející bizarní útvary včetně viklanu. Do slovanské kolonizace v 8. až 10. století po Kristu nebylo území okresu pro svoji drsnost a poměrnou komunikační nepřístupnost trvale a souvisle osídleno. Osídlení vzniklo až se slovanskou kolonizací, od které se plynule vyvíjí dnešní síť sídel. Osídlení příhraniční části bylo ve 12. a 13. století zahuštěno německou kolonizací. Od konstituování českého státu bylo Jindřichohradecko jeho trvalou a významnou součástí a mnohdy hrálo v dějinách pro svoji polohu na rozhraní Čech , Moravy a Rakouska značnou úlohu. Na vrchu Vysoký Kámen u Kunžaku se dlouho do středověku stýkaly hranice Čech, Moravy a Rakouska. Značnou část Jindřichohradecka si lze prohlédnout v průběhu romantické jízdy úzkokolejnou železnicí z Jindřichova Hradce přes Českou Kanadu do Nové Bystřice.

Jindřichův Hradec, zámek

Jindřichův Hradec, centrum okresu, je městem se starobylou tradicí. Zakladatelem města byl Jindřich, nejstarší syn zakladatele rodu Vítkovců Vítka z Prčic. Mocný jihočeský rod se zmocnil rozestavěného hradu na místě staršího slovanského hradiště a založil zde hrad zvaný NOVUM CASTRUM nebo NOVA DOMUS. V jeho sousedství brzo vyrostlo město těžící z výhodné polohy na křižovatce obchodních stezek. Již v první polovině 13. stol. se objevuje jméno GRADEC. V průběhu věků byli Vítkovci vystřídáni jinými šlechtickými rody, ale každý z pánů Jindřichova Hradce zanechal v tomto městě své stopy v podobě skvostných staveb, které těší každoročně mnoho návštěvníků města. Nádherně položené a málo narušené historické jádro je městskou památkovou rezervací. Jejím nejzajímavějším místem je rozsáhlý hradní a zámecký komplex s výstavními paláci, dvojími arkádami a zahradním renesančním rondelem, v němž se ve skvělé akustice odehrávají koncerty vážné hudby. Ve městě je řada vzácných kostelů, jimž dominuje chrám Nanebevzetí Panny Marie, známý m.j. tím, že jeho nárožím probíhá 15. poledník. Nejcennější sakrální památkou je kostel sv. Jana Křtitele s přilehlým areálem minoritského kláštera, jehož nástěnné malby patří k nejvýznamnějším v republice. V budově bývalého jezuitského semináře je nyní umístěno Okresní muzeum, z jehož bohatých sbírek je nejvyhledávanější největší lidový mechanický betlém v ČR, tzv. Krýzovy jesličky. Ve městě se každoročně pořádají hudební festivaly, jejichž atmosféra je umocněna krásným prostředím zámku i dalších historických budov. Na své si přijdou jak milovníci vážné hudby při Jihočeském hudebním festivalu či při festivalu Concertino Praga, tak příznivci folkové hudby, kteří do města přijíždějí na festival Folková růže.

Centrem východní kopcovité a klimaticky drsnější části Jindřichohradecka jsou Dačice, které patří k nejstarším sídlům Jindřichohradecka. První zmínka o nich je již z r. 1183. Velkého rozmachu architektonické činnosti doznaly ve zlatém období českých měst v 16. století. Opakované těžké požáry však takřka zničily renesanční i barokní část města. Kromě vnitřních dispozicí některých měšťanských domů, které mají renesanční charakter, se z památek dochovaly pouze velké objekty jako městský renesanční palác - dnes radnice, empírový zámek, barokní kostel sv. Vavřince s působivou iluzivní výmalbou a renesanční věží a raně barokní areál bývalého františkánského kláštera. Dačice jsou známé zajímavou historickou kuriozitou, neboť zde byl r. 1841 poprvé na světě vyroben kostkový cukr.

Samostatným klenotem mezi městy Jindřichohradecka jsou Slavonice. Slavonice se vyvinuly jako město ze slovanské osady v průběhu 13. a 14. století. Ve 14. století již měly vlastní opevnění, z něhož část včetně dvou městských bran se dochovala dodneška. Rozkvět, kterým Slavonicím vtiskl z převážné části dnešní podobu, přineslo v 16. století. Ráz Slavonic tak udávají četné měšťanské domy s bohatými renesančními štíty, figurálními sgrafiti. V některých domech se dochovala i renesanční vnitřní výmalba. Ve středu města stojí gotický kostel N. Panny Marie s přistavěnou městskou věží z počátku 16. století. Věž je přístupná veřejnosti. Z dalších sakrálních staveb je zajímavý špitální kostel sv. Jana Křtitele z 15. století s bohatou sgrafitovou výzdobou fasády. Slavonice jako celek jsou příkladem poměrně intaktně dochovaného vrcholně gotického města s renesanční úpravou jednotlivých objektů.

Hrad a zámek v Jindřichově Hradci

Komplex budov hradu a zámku v Jindřichově Hradci je po Pražském hradu a zámku v Českém Krumlově třetím nejrozsáhlejším objektem v České republice. Rozkládá se na 3,5 ha. V objektu se nachází 320 místností, ke vstupu do nich používá správa hradu a zámku cca 500 klíčů. V interiérech je uloženo na 10000 uměleckých předmětů a stejný počet knih. Rekonstrukce hradního a zámeckého areálu si vyžádala přes 120 miliónů korun.

Během sedmi staletí se v objektu vystřídaly generace tří předních šlechtických rodů - pánů z Hradce (1220 - 1604), Slavatů (1604 - 1693) a Černínů z Chudenic (1693 - 1945), jejichž představitelé často zastávali nejdůležitější politické funkce v zemi.

Ze stavebního hlediska byl areál již v gotice jedním z nejvýstavnějších hradních celků. Jednou z nejcennějších památek raně gotického nástěnného malířství z roku 1338 je legenda o sv. Jiří, která se nachází v románsko - gotické části areálu. Z konce 15. století pochází tzv. Černá kuchyně v přízemí Červené věže, dosud funkční a nejzachovalejší kuchyňský prostor pozdního středověku ve střední Evropě.

Unikátní v českém měřítku je i renesanční tzv. Nové stavení Adamovo s přilehlými arkádami a zčásti dochovanými původními interiéry. Jednou z nejpůvabnějších staveb evropské renesance je zámecký Rondel, která se řadí ke stavbám srovnatelným s nejvyspělejší evropskou architekturou.

Zdejší romantické prostředí se stalo vděčným námětem pro mnohé umělce. Pro svoji autentickou historickou atmosféru se objevil v dílech spisovatelů, například A. Jiráska Staré pověsti české (O Bílé paní), R. Krátkého Jihočeské pověsti nebo v poslední vydané knize V. Bůžka a J. Hrdličky Dvory velmožů s erbem růže. Pohled na hrad a zámek je zachycen na obrazech V.V. Nováka či A. Chittusiho. V archivu na II. nádvoří bádalo mnoho známých osobností (Bohuslav Balbín, Josef Dobrovolný či František Palacký). Naše i zahraniční filmové štáby využívají každoročně toto prostředí k natáčení filmů a dokumentů.

Landštejn

Nové archeologické nálezy změnily náhled na Landštejn jako rakouský obranný hrad. Pod Landštejnem v Pomezí bylo nalezeno ještě starší hradní osídlení, a tak snad vystavěli dnešní Landštejn moravští Přemyslovci jako opěrný bod svého území.
Kdy a jakým způsobem získali Landštejn Vítkovci, o tom prameny mlčí. Páni z Landštejna si osobní statečností získávali stále větší politický vliv. Za Viléma z Landštejna obnášelo landštejnské panství mimo hradu a Nové Bystřice ještě Třeboň, Lomnici a Nové Hrady. Po počátečních neshodách přijal Vilém z Landštejna r. 1317 letní závazek a stal se rádcem krále Jana Lucemburského. Přátelství si udržel i s králem Karlem IV., který se stal Vilémovým zastáncem v krvavém sporu s bojovným vzdáleným příbuzným Jindřichem z Hradce.
Roku 1381 získal Landštejnské panství Konrád Krajíř z Krajku. Krajířové z Krajku drželi Landštejn téměř dvě století. Za tu dobu podstatně posílili opevnění a vybudovali kolem pětiúhlého vnitřního nádvoří nové paláce.
V roce 1579 prodává poslední členka krajířovského rodu Anna Roupovská Landštejn Štěpánovi z Eincingu a hrad začal rychle měnit majitele. Od r. 1685 vlastnili Landštejn Herbersteinové, kteří hrad drželi až do r. 1816, kdy zemřel poslední člen rodu hrabě Josef. Dlouhý spor o dědictví skončil až r. 1846, kdy pustý hrad zdědil baron Ferdinand Sternbach.
Roku 1771 zapálil blesk jednu z hradebních věží a hrad zcela vyhořel. Neobývaný hrad se změnil ve zříceninu poskytující stavební materiál širokému okolí. V jeho mohutných zdech se zalíbilo německému básníkovi Schillerovi. Děj svých loupežníků umístil totiž do okolních lesů.
Dnešní Landštejn je jednou z nejzachovalejších ukázek středověkého fortifikačního systému. Nejstarší románská část hradu s palácem vestavěným mezi dvě obranné věže je v Čechách ojedinělá. Pozdější dostavba gotického opevnění s obytnou věží donjonem rozšířila hrad o další nádvoří. Vznosný renesanční palác Krajířů z Krajku a barokní dělostřelecké bašty pak uzavírají průřez stavebními styly čtyř vývojových etap.
Pramáti landštejnského rodu se také říkalo Bílá paní. Trestala prý všechny své potomky, kteří nedodržovali boží přikázání, zlou nemocí. Když byla z Landštejna vyhnána zaříkáním, přestěhovala se do Borotína u Tábora a pány z Landštejna proklela. Proto prý mocný a slavný rod zanikl.

Třeboň

V polovině cesty mezi dvěma metropolemi jižních Čech, Českými Budějovicemi a Jindřichovým Rozvodněná Lužnice na TřeboňskuHradcem, leží starobylé město Třeboň, město lázeňské, město, kterým prošla bohatá historie a také město, jež leží ve středu Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace UNESCO. Třeboňsko nabízí každému návštěvníkovi příležitost k odpočinku, poučení i prožití krásných dnů v malebném prostředí historického města. Kouzelnou atmosféru Třeboně dotváří řada útulných hospůdek s letními terasami, které nabízí krajové rybí speciality a lahodné pivo místního pivovaru. Za branami města pak vstoupíte do typicky zamyšlené jihočeské krajiny, jejíž vysoká přírodní hodnota byla uznána i oficiálně. Důmyslná rybniční soustava, jejíž budování bylo započato již ve 14. století a další uvážlivé zásahy předchozích generací do života krajiny, přetvořily Třeboňsko na přírodní prostředí ve stavu tzv. druhotné přírodní rovnováhy. Bohaté spektrum rostlinných a živočišných druhů a zvláštních přírodních lokalit učinilo oblast zajímavou nejen pro vědecká zkoumání, ale i pro laická pozorování. Celá oblast je pokryta hustou sítí značených cyklistických a pěších cest. Naučná cyklostezka Okolo Třeboně navazuje ve své polovině na dálkovou cyklistickou Greenway Vídeň - Praha. Poutníci po stezkách Třeboňska poznají zblízka typickou jihočeskou krajinu s rybníky, s úzkými polními cestami podél rozlehlých pestrobarevných luk a polí, s hlubokými lesy i prosluněnými pasekami, projdou po cestách, na nichž jsou jako korálky navlečena zastavení v malebných jihočeských vesnicích, u božích muk, kapliček a lesních samot.

Rybniční soustava u Majdaleny, letecký pohled

Ze zadumané a uklidňující přírody Třeboňska se ale vraťme zpátky do města - Třeboň je městem bohaté historie, ale i čilého kulturního a společenského života! Rozsáhlý renesanční zámek s nádherným parkem je v letní sezóně i místem mnoha kulturních zážitků. Zámek zaujme dvěma prohlídkovými trasami, dokumentujícími život za dob dvou nejvýznačnějších šlechtických rodů, kterým Třeboň patřila - Rožmberků a Schwarzenbergů. Neméně cenné jsou další části historického centra - náměstí s renesančními a barokními štíty měšťanských domů, starobylá radnice s věží, gotický kostel a klášterní komplex. Městská památková rezervace je obklopena prstencem pečlivě udržovaných parků. Na protilehlé straně rybníka Světa, jehož hráz prakticky ohraničuje zámecký park, pak leží další oáza klidu - anglický park, v jehož středu se vypíná unikátní novogotická hrobka Schwarzenbergů s kaplí. Její zdi v létě přijímají četné komorní soubory, za nimiž sešeřelým parkem přichází houfy hudbymilovných návštěvníků.

Náměstí Třeboň

Důkazem toho, že malebnou krajinu Třeboňska vytvářeli lidé po staletí doslova na dnech močálů a rašelinišť, je existence třeboňských lázní, které zakládají své blahodárné účinky na nemoci pohybového ústrojí na léčbě bahenními koupelemi. Dva lázeňské domy poskytují i vodoléčbu a další moderní léčebné postupy. Pobyt v lázních je ideální nejen pro vážně nemocné pacienty, ale i pro toho, kdo potřebuje například intenzívní relaxaci a odpočinek. Cvičení, jízda na kole, na koni, pěší výlety, kulturní zážitky i klidná posezení ve dvorcích malebných hospůdek v centru i na okrajích města, dají zapomenout na starosti běžného života a pomohou načerpat nové síly. Třeboň a krajina, která ji obklopuje, je lékem. Lékem pro tělo i duši, který potřebuje občas každý. Přijeďte se přesvědčit.

Červená Lhota

Dnešnímu pohádkovému zámečku předcházelo několik nízkých stavení tvrze na skalnatém ostrohu obtékaném potokem. Odstranění kamenité šíje a nasypáním hráze pak vznikl ostrov spojený s okolím a padacím mostem. Dnešního vzhledu nabyla Lhota za Jana Káby z Rybňan. Ital Hons Vlach ji přestavěl na čtyřkřídlý renesanční zámeček se čtvercovým dvorem. Po přestavbě získal název Nová nebo též Káboha Lhota. Kábové z Rybňan však na nové panství příliš štěstí neměli. Morová rána v r. 1568 zahubila Jana Kánu z Rybňan, jeho syna Buriana a čtyři dcery. Strašnou událost připomíná kamenný náhrobek v zámecké kapli Nesvětější Trojice a malovaný deskový epitaf na zámku.
Další majitelé, Růtové, přišli jako protestanti o panství v r. 1620. Tehdy se již zámku říkalo Červená Lhota, snad podle barvy fasády. Nový stavební ruch vypukl na Červené Lhotě za Viléma Slatavy, který dal vyzdobit stropy velkého representačního sálu bohatou štukovou výzdobou. Část můžeme obdivovat dodnes na stropě jídelny. Pásy ovoce a vegetace ve vysokém reliéfu spolu s postavičkami amoretů vytvořili dva italští štukatéři - Giacomo Tencala a Inocenc Cometa.
Dalším zajímavým držitelem Červené Lhoty byl baron Ignác Stillfried. Přivedl na zámek otce své mladičké manželky Karla Ditterse z Dittersdorfu. Stárnoucí poloslepý hudební skladatel, kdysi tolik obdivovaný autor čtyřiceti čtyř oper a množství dalších skladeb, dožil na panství zbytek života v osamění a byl pohřben v nedaleké Deštné.
Posledními majiteli panství byli Schönburg-Hartensteinové, kteří po romantické úpravě fasád dali v r. 1910 obnovit původní renesanční vzhled štítů zámku tak, jak ho známe z mnoha filmů a pohádek.
Návštěvník Červené Lhoty je okouzlen půvabem vodního zámku zrcadlícího se v hladině rybníka. Z oken velké pracovny, dětského pokoje, jídelny, francouzského salonu a dalších pokojů uvidí přes vodní hladinu anglický park s přilehlým Bělidlem a může objet celý zámek na lodičce. Odtud uvidí nepravidelný obrys kříže nad nejvyšším oknem levého zámeckého křídla. Vypráví se, že dcera někdejšího pána Červené Lhoty se odcizila víře a vyhodila kříž z okna do vody. Vzápětí ji odnesl čert a svým spárem namaloval nad okno krvavý kříž. Ve snaze zakrýt toto znamení byl zámek přebarven na červeno, a tak získal svoje jméno.

Hluboká nad Vltavou

Založení hradu se připisuje Čéčovi, zakladateli starých Budějovic, i když jeho původní pojmenování Fronburg (Pánův hrad) svědčí spíše o králi jako stavebníkovi.
Hluboká vstoupila do dějin až r. 1285, kdy panství vládl Vítek, bratr Záviše z Falkenštejna. Po smrti Přemysla Otakara II. Vítkovci využili těžké politické situace a domohli se nejvlivnějšího postavení v zemi. Člen rodu Záviš z Falkenštejna se oženil s královou vdovou Kunhutou a načas vládl místo mladičkého Václava II. Po smrti královny Kunhuty uvěřil Václav II. pomluvám panské skupiny a dal svého otčíma uvěznit v Praze s obviněním z velezrady. Aby získal hrady Závišových stoupenců, dal ho král vodit s vojskem od hradu ke hradu s pohrůžkou, že Záviš bude popraven, nevzdá-li se hrad do rukou krále. U Hluboké však vojsko narazilo na odpor Závišova bratra Vítka, který pohrůžce neuvěřil a odmítl hrad vydat. Vévoda opavský Mikuláš, nevlastní králův bratr, dal Záviše s vědomím krále r. 1290 na tzv. Pokutní louce před Hlubokou popravit.
Hlubocké panství často střídalo zástavní držitele. Vyčerpané panství se vzpamatovalo až za vlády Viléma z Perštejna (od r. 1940). Dobrý hospodář Vilém dal vystavět před Hlubokou několik rybníků, mezi nimi Bezdrev, a zchátralý hrad dal opravit.
Až do r. 1561 bylo hlubocké panství součástí královské komory a bylo pouze zastavováno. Jáchym z Hradce nabídl téhož roku královské komoře odkoupení Hluboké do dědičného vlastnictví za 115 000 kop a získal tak panství s tvrzí Protivín, městečky Lišovem, Kamýkem, Purkarcem a dalšími 43 vesnicemi.
Stavební úpravy prováděné Vlachy Antonínem a Vincentem Vogarelly byly přerušeny předčasnou smrtí Jáchyma z Hradce a pokračovaly až za jeho syna Adama, který najal pro přestavbu hradu na renesanční zámek kolem dvou nádvoří stavitele Baltazara Maggiho z Arogna.
Posledním majitelům českého původu, Málovcům z Malovic, byl zámek konfiskován a prodán r. 1622 španělskému generálu Baltazaru Marradasovi za 200 000 zlatých, krytých válečnými pohledávkami. Marradas považoval Hlubokou za "ovoce války" (Fructus belli) a dal tímto nápisem ozdobit hlubocký zámek. Španělské majitele vystřídali r. 1661 Schwarzenbergové, kteří vlastnili Hlubokou nepřetržitě až do r. 1947. Jan Adolf I. Schwarzenberg se stal zakladatelem rodového majetku v Čechách. Dobrá správa statků, hospodářské výnosy, i dědictví po bezdětné Marii Arnoštce z Eggenbergu umožnili počátkem 18. století Adamu Františku Schwarzenbergovi přestavět Hlubokou od základů. Touto prací byl pověřen knížecí stavitel Pavel Ignác Bayer.
Schwarzenbergové si budovali na Hluboké skutečně reprezentativní a pohodlné sídlo. V této době se u vídeňského dvora ujímá francouzská šlechtická kultura libující si v ceremoniálech, plesech a lovu. Chybějící stáje, stodoly a psince byly postaveny místo stržených zdí opevňovacího systému a pod zámkem byl založen malý francouzský parčík. V této době zůstal zámek Hluboká nezměněn až do r. 1841, kdy byl přestavěn do dnešní romantické podoby.
 Myšlenkou na úpravu vstupních prostor zámku se Schwarzenbergové zabývali do 30 let minulého století. Z řady návrhů bylo r. 1835 vybráno řešení ing. Rohrbachera, ve kterém byl zrušen hospodářský dvůr před hlavním průčelím a stranou umístěna jízdárna. Tato myšlenka se stala o několik let později součástí celkové přeměny zámku ve slohu romantické gotiky, v té době téměř oficiální architektury šlechty.
Jan Adolf II. se svou chotí Leonorou Lichtenštejnovou podnikl v letech 1825 až 1838 několik cest do průmyslově vyspělé a v Evropě módní Anglie. Tam se knížecí manželé seznámili s tudorskou alžbětinskou architekturou. Kněžna Leonora byla obzvláště uchvácena královským zámkem Windsorem, a tak měla být Hluboká vystavěna v gotickém stylu podle vzoru královského zámku Windsoru. Přestavbou byl pověřen vídeňský architekt František Beer, který se svým pomocníkem Wilhelmem Neyenhofem stavbu projektoval a řídil. Přestavbu dokončil po Beerově smrti Damasius Devoretzky. Do projekce však vstupoval často sama kněžna, která vybírala motivy do interiérů podle předlohových knih nebo čerpala ze svých anglických poznatků. V Hlubocké knihovně se dosud zachovaly knihy Owena Jonese "Design for Mosaic and Tessellated Pavements" či "The Grammar of Ornaments".
V r. 1855 byla přestavba z velké části dokončena a knížecí manželé zde opět mohli bydlet. V r. 1871 zasadil následník trůnu arcivévoda Rudolf na 2. nádvoří závěrečný kámen. Celkový vzhled dokončila rozlehlá jízdárna s přidruženou kočárovnou, spojená se zámkem a zimní zahradou. Na místě zbořených hospodářských budov a přilehlých polích vznikl rozsáhlý anglický park, kam jen v r. 1851 bylo vysázeno 11 597 stromů a 2180 keřů.
Interiéry hlubockého zámku byly zařízeny podle pozdního slohového období anglických renesančních sídel - doby alžbětinské a jakobínské. Pro střední Evropu nový a neobvyklý byl typ anglických arkýřových oken z drobných skleněných tabulek spojovaných olovem a doplněných na skle malovanými erby. Reprezentaci byl podřízen výběr nábytku, obrazů a ostatních doplňků, včetně bohatě řezaného dřevěného obložení stěn a množství vzácných zbraní a zbroje ve zbrojnici. V bývalé jízdárně je dnes umístěna Alšova jihočeská galerie.
V nedaleké oboře se ukazuje hluboká brázda, které se říká Čertova strouha. Podle pověsti ji vyoral ďábel se zapřaženým správcem hlubockého panství de Bossim. Prý za svého života natolik zužoval poddané, až byl proklat.

Telč

Území dnešní Telče bylo trvale osídleno patrně v důsledku využívání obchodních cest, které procházely hustými lesy mezi Čechami a Moravou. Celé toto území patřilo původně českému králi Janu Lucemburskému. Ten na místě pozdějšího města vlastnil dvorec, který byl centrem správy pro okolí. Nacházel se u dodnes dochované pozdně románské věže sv. Ducha. V první polovině 13. století byla jižně od něj založena osada, tzv. Staré město.
Město Telč vyplatil Karel IV. Nejprve ze zástavy (1335) a později vyměnil za pohraniční hrad Bánov s Jindřichem z Hradce. Tento rod zakládá novou Telč. Předpokládá se, že to byl Menhart z Hradce, který po roce 1354 postavil hrad, kostel, vodní opevnění a gotické domy po obvodu rozsáhlého tržiště.

Nové Město vzniklo až po roce 1339, kdy se Telč dostala do rukou Oldřicha z Hradce. Zakladatelská listina se nezachovala, ale v pramenech z roku 1366 se poprvé hovoří o Telči jako o městě.
Městské domy začaly na náměstí vznikat v průběhu 14. století. Původní raně gotická architektura byla nepochybně dřevěná, první kamenné domy vznikly asi po požáru města roku 1386. Opravdovou změnu prodělalo město, až když se vlády nad Telčským panstvím ujal v roce 1550 Zachariáš z Hradce. Povolal italské stavebníky, štukatéry a zedníky k přestavbě hradu, ale ti začali velice rychle pracovat také na náměstí. Jednotlivé domy začaly být pokrývány malovaným fresko-sgrafitem s figurálními motivy, sgrafitovými psaníčky nebo rustikou. Hlavním důvodem renesančních přestaveb domů byly rostoucí požadavky na pohodlí.

V té době byl také vybudován městský vodovod, nový špitál, založeny nové rybníky a nové cechy.
Telčské panství patřilo pánům z Hradce až do roku 1604, kdy rod vymírá po meči a tak Otilie, sestra posledního z nich, přivádí na Telč r. 1604 svého manžela Viléma Slavatu. Panování Slavatů je poznamenáno třicetiletou válkou. Město bylo r. 1645 krátce obsazeno a vyrabováno Švédy. Ze Slavatů se do historie Telče výrazně zapsala vdova po Jáchymu Oldřichovi - Františka, rozená hraběnka z Meggau. Povolala do Telče jezuity, dala pro ně postavit kolej přímo proti zámku (1655, kostel Jména Ježíš (1667), zakládá nový hřbitov na Podolí (1676). V té době je založeno i jezuitské latinské gymnázium, lékárna a meteorologická stanice. Také Slavatové umírají bez mužských potomků a poslední syn
Františky, Jan Karel Jáchym, se odmítá vrátit na rodové statky.
V roce 1681 se stává majitelem panství František Antonín Lichtenštejn - Kastelkorn. 1761 umírá bez mužského dědice. Příbuzný po přeslici, Alois hrabě Podstatský, spojuje erby obou rodů. Podstatští - Lichtenstinové hospodaří pak v Telči až do roku 1945, kdy byli poslední členové rodu vysídleni do Rakouska. V 18. století nechali majetnější měšťané postavit kašny, mariánský sloup, sochy a kaple. V druhé polovině století přicházejí jozefínské změny: 1773 je zrušen jezuitský řád (z koleje se stávají kasárna), o rok později gymnázium, 1785 kostel sv. Ducha a další kaple.
V roce 1945 přešel zámek do vlastnictví státu.
To, že město je skutečným architektonickým skvostem, potvrdilo i jeho zapsání do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO v roce 1992.


Vodní aktivity - koupání

V okolí se jsou níže uvedené plavecká střediska vhodná pro koupání a lenošení na překrásných plážích:

  • Komorník - překrásný rybník s písčitými plážemi

  • Dobrá Voda u Popelína

  • Počátky-Žirovnice

  • Velký Ratmírov

  • Zvůle

  • Jindřichův Hradec - koupaliště Vajgar, krytý bazén

Rybaření

V okolí je velké množství chovných rybníků, rybníků určených pro sportovní rybaření a další. Povolenku je možné si zajistit v místním rybářském spolku, mezi vybrané lovecké revíry patří zejména:

  • Strmilov - Zájezdek

  • Vlčetín - Budín

  • Jindřichův Hradec - Vajgar

Houbaření

V místě pobytu je mnoho lesních porostů bohatých na lesní plody.

Cylkoturistika

V místě pobytu je ideální prostředí na výlety na kolech do okolí. Přes toto území vede několik cyklostezek nebo na lze vyhledat libovolnou cyklotrasu prostřednictvím tohoto odkazu.

Zimní sporty

Místo pobytu je ideální pro "běžkování" zasněženými polními pláněmi a lesní porosty. Pro vášnivé "sjezdaře" doporučujeme lyžařskou sjezdovku v Mrákotíně (cca 15 km) nebo ve Studené (cca 10 km).